Anniina ... žádná změna, část pátá: KONEC
17. srpna 2010 v 22:02 | Annia | (tý)Deníček / aktualitkyPoslední díl tohoto "seriálu". Co dodat, jen snad, že jsem
vulgární, neslušné výrazy a pomluvy označila kurzívou, z příběhu se
poučila a budu ráda, pokud článek okomentujete. :-)
Poslední výlet
Jednoho
dne jsme s holkama, u kterých jsem bydlela, a s jedním Lucky kámošem
vyrazili na výlet do jeskyně. Celý den byl fajn, hezky jsme pokecaly,
akorát já jsem byla asi jediná, komu se v té jeskyni líbilo.
O
to ale nejde, každý má nějaký vkus. Ale když potom ten Lucky kámoš
odešel, spustila na mě, že se chovám hrozně a že jsem celý den dělala píčoviny. Prý kvůli tomu, že jsem si tam koupila párek v rohlíku. Tak jsem ji odbyla a šla spát. A to byl začátek konce.
Rány a nadávky od bývalých kamarádek
Poté
jsem měla několik dní brigádu, ale když jsem měla odpoledne volno,
řekla mi Lucka, že si se mnou potřebuje promluvit. Tak jsem si říkala
super, dlouho jsme si nepovídaly, já byla furt v práci, ...
Ale
místo toho, abysme začaly klábosit o zajímavých věcech, mě začala
vyčítat, jak špatně se chovám. Že prý její kámoš říkal, že se chovám
jako desetiletá holka. To by mi ani tak nevadilo, sice se trochu
netrefil, chovám se jako patnáctiletá, ale za tím si stále stojím. :-)
Ale
když jsme o tom začaly diskutovat, holky opět nepřijímaly moje postoje a
názory, a vztekaly se, že si o tom myslím něco jiného, než ony.
Když jsem odmítla jejich názor, protože jsem měla svůj vlastní, Karolína na mě zařvala, ať držím hubu. Pak mi řekla, že jsem buzna, feťačka, mentál, debil, totálně zabržděná, a že jsem utekla z Bohnic. Nějak takhle.
Já si o ní pomyslela, co si to ta zakrslá kráva
o sobě vůbec myslí, ale neříkala jsem nic, jen že je na mě zlá. Já se
totiž nerada hádám, a už vůbec ne sprostě. Tímto si to u mě opravdu
zkazila.
Poslední týden
Následující
týden se ke mě chovaly dost arogantně, nadávaly za něco, co jsem
udělala špatně, nebo co jsem vůbec neudělala, aniž by mi o tom předem
řekly. Po tom týdnu jsem se docela dost těšila do Hlinska, kam jsem se
chtěla o víkendu podívat, ale musela jsem to právě o ten týden posunout
kvůli brigádě.
Mezitím, pár dnů před odjezdem
se mě Lucka zeptala, kdy se od ní odstěhuju. Já byla z nich obou už
nakrknutá, ale zároveň jsem chtěla dodělat brigádu a vydělat si ještě
nějaké penízky, tak jsem řekla, že to snad vydržím do konce prázdnin.
Ona prý, ať jsem pryč do příštího víkendu. Tak jsem si začala balit
věci, a hned první víkend jsem si jich polovinu odvezla. Ani jsem
neprotestovala, stejně jsem od nich po tom týdnu a těch nadávkách chtěla
vypadnout. Věci si odvezu vlakem, brigádu zruším přístí týden (musí se
zrušit minimálně dna dny před dnem, kdy tam chci skončit). S Luckou jsme
byly dohodnuté do dalšího víkendu.
V Hlinsku
bylo fajn, ale měla jsem ten víkend co dělat. Potřebovala jsem zálohovat
a vyčistit notebook, který jsem měla půjčený od Lucky. To
nejdůležitější jsem stihla zálohovat, ale pak se začal děsně sekat, a
být pomalý. V neděli už se mi ho nepovedlo ani nastartovat. Jelikož to
je Mac, nebral mi CD Linuxu. Potřebovala jsem originální Mac OS X CD,
abych zformátovala a přeinstalovala systém. Chěla jsem ho Lucce vrátit s
čistou instalací, tak jak byl.
Kick? BAN!
Zpátky
jsem si vzala jen pár věcí, co jsem potřebovala na ten týden. Po osmé
jsem dorazila zpátky do Prahy. Když jsem došla do bytu a řekla holkám
ahoj, Lucka na mě prý ať ji dám notebook a vypadnu. Vrátila jsem ji
notebook, a ony mě začaly vyhazovat. Bránila jsem se s tím, že mi Lucka
slíbila, že tam můžu být do dalšího víkendu. Ona prý, že na mě sere.
Začala jsem si balit zbytek věcí, a ještě jsem se jí mezitím zeptala,
jestli nechce pomoci s tou přeinstalací. Nechtěla, tak jsem si dobalila
zbytek věcí, a polovinu si odvezla na nádraží do úschovny zavazadel.
Lucka mi ještě řekla, že můžu do rána přespat, i když Karolína byla
proti. Tak jsem přespala, zbytek zavazadel si odnesla na nádraží, a šla
na poslední brigádu.
Brigáda naposled
Na
brigádě bylo opět spoustu práce, ale hlavně milí lidé. I vedoucí prostě
pohodářka, nespěchala na mě a psala mi do proplacených hodin i
přesčasy, když jsem tam sama od sebe byla déle. Dnes jsem jim řekla, že
už zítra nemůžu přijít, že zavolám do agentury, aby za mě našli náhradu.
Pak jsem jim z práce zavolala, ale nastal problém právě kvůli tomu, že
brigádu musím zrušit minimálně dva dny před odchodem. Po několika
telefonátech se to ale vyřešilo, a já už nemusela nikam chodit, ani
platit pokutu za předčasné ukončení. Zkrátka jsem asi pracovala dobře a
byla spolehlivá, a oni pochopili, že jsem nemohla za to, že mě "kámoška"
vykopla, tak po mě nic nechtěli...
Konečně zpátky v Hlinsku
Mezitím
jsem stihla skončit brigádu, vrátit do Alzy pouzdro na Lucčin notebook,
co jsem si před 13 dny koupila, když jsem ho měla půjčený, a dojet na
nádraží. Vybrala jsem zavazadlovou skříňku, a snažila se jednu menší
krosnu, jednu větší krabici a 5 igelitek dotáhnout do vlaku. V
Pardubicích mi s tím naštěstí pomohli dva kluci, protože mi už fakt
docházely síly. Za to jim patří díky! :-)
Když
jsem dojela v 9 hodin večer konečně na Hlinecké nádraží, babička s dědou
tam už na mě čekali, byli jsme domluveni přes telefon. Pomohli mi s
nákladem a odjeli jsme k nim domů.
Epilog
Dnes
je to přesně týden, co jsem v Hlinsku. Občas sem tam něco zařídím, a
jinak je to fakt těžká pohoda. To je přesně to, co mi za uplynulé 3
měsíce chybělo. Prostě pohoda. :-)
Zbytek věcí,
co jsem potřebovala zařídit v Praze, jsem zařídila, teď už čekám, až se
mi vrátí z opravy notebook, a všechno bude jako dřív, ve starých
kolejích. Tedy skoro všechno. :-)
Závěr
I
přes to všechno, co se v poslední době stalo, těch tří měsíců nelituji.
Ze začátku, když na mě obě dvě byly hodné, jsem se naučila dost nových
věcí a zlepšila se. Lituji jen toho, že jsem si naivně myslela, že tam
budu bydlet déle. A vůbec nelituji toho, že jsem se vrátila.
Holky
by si měly uvědomit, že existuje nějaká individualita. Že nemůžou brát
každého podle sebe, protože každý je jiný. Někteří lidé jsou sice
materiálně založení, ale jiní hlavně citově. Každý nechce pořád jen
makat. Každý nepotřebuje být nejlepší k tomu, aby si užil života. Aneb
jak říkala jedna kámoška: Život je od slova UŽÍVAT SI.
Tak,
a jsem zvědavá, kolik tu bude komentíků. Můžete poslat jakoukoliv
otázku nebo připomínku ohledně celého příběhu, nebo jen tohoto dílu. Tak
jen do toho! ;-)
Komentáře
Myslim ze si to hezky zvladla. Preji at to vse zvladas tak hezky.
4 
Annia | 18. srpna 2010 v 17:58
Annia | 18. srpna 2010 v 17:58ségro annio je mi te fakt líto lucii bych řekl že je: kráva fetacka metál a debil otravná jak britskej fízl (policajt)
nenech si to líbit mamka ti to řikala 
6 
Gekko | 24. srpna 2010 v 12:09
Gekko | 24. srpna 2010 v 12:09Něco jsem už zaslechla z 'jiných zdrojů', ale nevěděla jsem, že to bylo takhle drsné.. 
No jo, stává se, že si lidi nesednou, ale jestli se k tobě chovaly v
závěru fakt tak hnusně, tak bych pár sprostých slov na jejich adresu
ještě přidala 
Gekko: Bylo mno... Co nadělám, zvlášť když já jsem nerada sprostá, a
jsem na lidi možná až moc hodná... Tak bych jim byla schopná ještě
odpustit... Tedy Lucii, protože vím že ta se snažila, pomáhat mi, hlavně
ze začátku. S Luckou bych možná ještě mohla kamarádit, i když bych ji
už nikdy tak nevěřila... Co se týče Karolíny, té bych odpouštěla opravdu
horko těžko...
Komentáře jsou uzavřeny.
kvoli tomuto som ani spat nesiel nech si to precitam ale ani neviem co k tomu napisat ...je toho vela
...snad zajtra ked sa vyspim a este par krat si to precitam :)) ...ale som rad ze som si to este dnes mohol precitat :)